DomůHugo & SallyHugo a Sally se baví o auditu pohledávek 4

Hugo a Sally se baví o auditu pohledávek 4

Opravná položka

Sally, celou dobu jsme se bavili o pohledávkách jako takových. Ale co opravné položky? Tam typicky bývá riziko materiální nesprávnosti vyšší než u existence či úplnosti pohledávek.

Ano. A co konkrétně tě u opravných položek trápí?

Přijde mi, že někdy podceňujeme smysluplnost samotné metody tvorby opravných položek. Klienti je obvykle dělají na základě věkové struktury. Například 0 % u pohledávek do 90 dnů, 50 % u pohledávek do 180 dnů a 100 % u pohledávek starších půl roku. A k tomu individuální opravné položky k odběratelům v konkursu.

To je pravda, to je nejčastější metoda. Při ní je relativně jednoduché ověřit přepočtem, že to spočítali v souladu se svojí směrnicí. Samozřejmě je nutné mít jistotu, že ta podkladová věková struktura je správně.

Jasně. To typicky dělám vzorkem. Vyberu konkrétní pohledávky v jednotlivých věkových kategoriích a ověřuji si správnost zařazení do dané kategorie podle data na příslušné faktuře. Ale o to mi nejde. Jde mi spíš o ta procenta a posouzení jejich smysluplnosti.

Máš pravdu. Když se nad tím zamyslíš, tak tato metoda je vlastně podivná. Nějaká malá část pohledávek, i těch dosud nesplatných nebo do 90 dnů po splatnosti, vždy zůstává nesplacena. Tudíž nulové procento v této kategorii není vlastně rozumný předpoklad. Na druhou stranu, nějaká část z pohledávek nad půl roku je obvykle vymožena. Tudíž opravná položka 100 % v této kategorii taky není správná.

Přesně tak. Tato běžně používaná metoda je vlastně nepřesná a používá se spíš jen proto, že je jednoduchá. Ale otázkou zůstává, zdali dobře odráží realitu daného klienta.

Souhlasím. A to je přesně to, co bychom v rámci auditu měli hlavně posuzovat. Nejen ten matematický přepočet.

Já to obvykle dělám tak, že se dívám na historickou zkušenost s vymáháním pohledávek. V delším časovém období by částky nevymožených, a tudíž odepsaných pohledávek měly aproximovat částky tvorby opravné položky.

Správně. A to je taky jeden z nejlepších testů, kterými můžeme podložit smysluplnost těch procent. Samozřejmě to platí pro byznys, který je relativně stabilní. Někdy se tam mohou objevit jednorázové výkyvy, které je třeba řešit individuálně.

To je dobrý postřeh. Mnohokrát mi obchodní ředitel argumentoval, že neudělali 100% opravnou položku k určitému odběrateli, byť podle interní politiky měli, neb daná pohledávka byla starší než půl roku. Argumentoval tím, že stále probíhají jednání a jsou přesvědčeni, že část té pohledávky určitě vymůžou, tudíž 100% opravná položka je přehnaná.

A co jsi mu na to říkal?

Že tomu rozumím. Ale není to argument porušit jejich vlastní politiku. Pokud budou pohledávky nad půl roku posuzovat individuálně a snažit se odhadnout jejich skutečné procento vymožení, tak potom by museli úplně stejně začít přemýšlet nad pohledávkami do splatnosti a do 90 dnů po splatnosti a začít tvořit opravné položky určitým malým procentem i k nim.

Dobrý argument. V podstatě jsi jim připomenul, že ta přehnaně pesimistická 100% opravná položka na staré pohledávky supluje naopak přehnaně optimistickou nulovou opravnou položku u mladých pohledávek. Proto je nutné hlídat vyváženost, zdali celková opravná položka počítaná tímto způsobem dobře odráží realitu a historickou zkušenost.

Ano. A taky si myslím, že takové retrospektivní posouzení by měl v prvé řadě dělat pravidelně sám klient, aby obhájil vhodnost jím používané metody tvorby opravné položky.

Michal Štěpán
Michal Štěpán
člen Výboru pro metodiku auditu KA ČR
inzerce