Sally, někdy váhám při volbě vhodného procenta. V příručkách jsou často uváděna určitá pásma. Například u výnosů se typicky uvádí 1 až 3 %. Materialita zvolená na horní hranici je tím pádem třikrát tak velká oproti materialitě na spodní hranici. To je obrovský rozdíl.

To záleží na okolnostech. Vždy se na to dívej optikou externího uživatele účetní závěrky, například akcionáře. Kdy může být citlivější a může vnímat i relativně menší nesprávnost jako materiální?

Napadá mne třeba, když daná firma prochází nějakým obtížným či nejistým obdobím. Nebo obor jejího podnikání je zasažen zásadními změnami přinášejícími významné nejistoty.

To jsou pěkné příklady. Anebo když se chystá převod vlastnictví společnosti či vstup nového investora. A samozřejmě pokud je daná účetní jednotka subjektem veřejného zájmu.

Chápu. V takových situacích bych měl spíše volit nižší procento. A naopak když žádný z takových faktorů není přítomen, můžu to použít jako argument pro relativně vyšší procento. A co otázka mé vlastní historické zkušenosti s klientem?

Co máš na mysli?

Třeba to, že společnost audituji řadu let, mají kvalitní procesy a vnitřní kontroly, pravděpodobnost vzniku materiální nesprávnosti je nízká a žádné nesprávnosti jsem v posledních letech nenalezl.

A myslíš si, že tyto skutečnosti hrají roli v uvažování externího uživatele ohledně toho, co on považuje za materiální nesprávnost, která by ovlivnila jeho ekonomické rozhodování?

No, to asi roli nehraje. Jsou to všechno interní faktory, které ví vedení společnosti nebo já jako auditor, ale externí uživatel je nezná. A ani pro jeho rozhodování to nehraje roli.

Přesně tak. Výše uvedené faktory hrají roli při nastavení prováděcí materiality. Ale z pohledu externího uživatele a jeho vnímání materiality nejsou podstatné.