Rozhovor s novým auditorem
Marek Jáč vystudoval Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a Americká studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2013 nastoupil na pozici asistenta auditora do KPMG Česká republika Audit, s.r.o., do oddělení auditu finančních služeb. V roce 2016 získal ACCA kvalifikaci. V současnosti působí na pozici senior manažera v KPMG Česká republika Audit, s.r.o. a specializuje se na audit bank.
Vaše vysokoškolská studia byla zaměřena na oblast mezinárodních vztahů. Proč jste se nakonec rozhodl stát auditorem?
Je pravda, že můj vysokoškolský profil není úplně typický pro začátek profesní dráhy v oblasti auditu, ale v roce 2013 jsem jako čerstvý absolvent dostal pracovní nabídku od KPMG Česká republika Audit, s.r.o., a tak jsem vstoupil do auditorské profese rovnýma nohama. Najednou jsem viděl, že auditor musí porozumět velkému množství témat, a to mne lákalo. Postupem času jsem si také začal uvědomovat společenskou hodnotu ujištění, kterou auditor vytváří svou prací.
Uvádíte, že v auditu působíte více než 10 let. Vyskytly se během této doby nějaké situace, které Vás od profese auditora odrazovaly?
Určitě ano. V úplných začátcích jsem si připadal jako slon v porcelánu a nebyl jsem si jistý, jestli moje práce má nějakou přidanou hodnotu. S přibývajícími zkušenostmi a znalostmi mi začal vadit přibývající tlak na formalismus. Nicméně asi nejzávažnější situace nastala v posledním roce v rámci debaty o novém zákonu o účetnictví a záměru upravit kritéria pro povinnost auditu účetních jednotek. Je opravdu demotivující, když jste svědky nepochopení společenské role auditu.
V letošním roce jste úspěšně završil své profesní vzdělání získáním oprávnění pro výkon auditorské činnosti. Jak byste zhodnotil období, kdy jste souběžně s výkonem odborné praxe musel zvládat i přípravu na jednotlivé zkoušky?
Připravovat se na zkoušky a zároveň pracovat na plný úvazek je velmi náročné. A zkoušek v rámci získání auditorského oprávnění není málo. Nicméně studium auditorských zkoušek jsem vnímal jako přirozený vývoj v rámci mého profesního rozvoje, což mne motivovalo.
Také jsem těžil ze základů získaných během vysokoškolských studií a dosavadní auditorské praxe, takže s odstupem času vnímám dané období pozitivně.
Co s odstupem času považujete za nejtěžší v rámci přípravy a skládání dílčích částí auditorské zkoušky?
V mém případě to byl určitě čas. Najít si čas na seriózní přípravu k jednotlivým zkouškám byl někdy obtížný úkol. Co se týče jednotlivých zkoušek, tak některé oblasti jako právo, neziskový sektor nebo konsolidace nemusí být pro každého auditora úplně denním chlebem, a tedy zkouška může být náročnější, ale věřím, že pokud člověk věnuje přípravě dostatek času, zkoušky se dají zvládnout.
Přineslo získání auditorského oprávnění změny ve Vaší pracovní náplni? Specializujete se ve své současné praxi na nějaký konkrétní typ účetních jednotek?
Okamžitý dopad na mou pracovní náplň získání auditorského oprávnění nemělo. Mou specializací je audit bank, penzijních společností, nemovitostních společností a konsolidačních celků. Většinou se tedy jedná o rozsáhlejší audity, na kterých pracujeme ve větších týmech po několik týdnů.
Co byste na závěr vzkázal těm, kteří o profesi auditora uvažují?
Vzkázal bych jim, ať to určitě zkusí. Jak jsem již zmiňoval, auditor musí pro výkon své profese obsáhnout obrovské množství témat, takže prostor pro vzdělávání se a profesní rozvoj je téměř nekonečný. Audit vás naučí pochopit detaily a zároveň udržet si nadhled díky problematikám, které auditované subjekty řeší. A v tom je jedinečný.
Žijeme v době, kdy se relativizuje téměř cokoliv. A proto ujistit uživatele účetní závěrky, že se lze na zveřejňované údaje spolehnout, je přidanou hodnotou a hlavním posláním auditora.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů jak v profesním, tak osobním životě.
