Navazuji na naše povídání o vyhodnocení rizik podvodu. Důležitým krokem je dotazování. Jak jsi zvyklý to prakticky dělat?

Pobavím se o tom obvykle s finančním ředitelem anebo dalšími vedoucími pracovníky, se kterými jsem v rámci auditu běžně v kontaktu.

A na co přesně se jich ptáš?

Ty mne zkoušíš, že? Neboj, to mám dobře nastudované. Ptám se na několik věcí: jak hodnotí riziko nesprávností z důvodu podvodu, jaké mají procesy pro předcházení či odhalovaní podvodů, zdali nějaké podvody odhalili či na ně mají podezření, a jak v této oblasti obeznamují statutární či dozorčí orgány společnosti.

Tak u zkoušky bys prošel. Jen tam chybí ještě dotazování ohledně toho, jak vedení komunikuje se zaměstnanci ohledně obchodních postupů a etického chování. O tom jsme se bavili v souvislosti s rizikem odůvodnění podvodného chování. Ale zajímalo by mne, zdali někdy komunikuješ i přímo se členy orgánů společnosti.

No jasně. Pokud to jsou jiné osoby než vedení. A když mají interní audit, tak se dotazuji i tam.

Provádíš to dotazování osobně?

Snažím se. Je to nejlepší, vzniká z toho zajímavá oboustranná diskuse. Mám příležitost se vyptat na řadu věcí, které by se korespondenčně těžko řešily. Písemné dotazování používám jen výjimečně, například když se příslušný orgán, typicky dozorčí rada, schází zřídka anebo vyjádřili preferenci odpovědět mi na dotazy písemně namísto osobní schůzky.

A ve které fázi auditu toto dotazování provádíš?

No samozřejmě co nejdřív, vždyť je to součást vyhodnocení rizik. To nemůžu nechat na závěr auditu.

Taky si myslím. Navíc na konci auditu máme obdobné informace ještě jednou potvrzené v rámci prohlášení vedení. Tím pokrýváme eventualitu, že by se v průběhu auditu v souvislosti s podvody něco změnilo.