Ahoj Sally. Četl jsem v poslední době několik článků na téma podvodů. Hodně se v nich mluví o různých faktorech rizika, které musí auditor vyhodnocovat. Chtěl jsem si o tom popovídat.

Ahoj, Hugo. To je dobré téma. Co tě zaujalo?

V první řadě to, že podvod obvykle nastává, když jsou splněny tři podmínky: motivace, příležitost a odůvodnění.

To dává smysl. Co bys například považoval za typické faktory přispívající ke zvýšené motivaci k podvodu ze strany vedení?

V první řadě nastavení odměn. Když bude odměna manažerů silně navázána na nějaké finanční podmínky, například splnění plánu tržeb nebo dosažení zisku, mohou být motivováni k manipulaci výsledků hospodaření.

Souhlasím. Ale ta motivace nevyplývá jen ze samotného nastavení odměn. Roli hrají i další faktory, například jak se vyvíjí skutečné hospodaření oproti plánu, zdali jsou pod silným tlakem konkurence, zdali čelí podnikatelským potížím či poklesu odvětví nebo potřebují získat nové financování.

Jasně. Ale motivace nestačí. Musí mít také příležitost podvádět. To se nabízí, když se daném byznysu vyskytují složitější transakce, komplikované obchodní smlouvy nebo nutnost významných odhadů.

Anebo pokud společnost má složitou strukturu, nedostatečné vnitřní kontroly, prochází vnitřními změnami, vedení fluktuuje či mu dominuje malá skupina osob s velkými pravomocemi.

Dobře. Předpokládejme, že u konkrétního auditu identifikuji silnou motivaci i příležitosti k podvodu. Co se ale myslí tou třetí podmínkou, odůvodněním?

Tím se myslí, že podvádějící osoba bude své chování vnímat jako ospravedlnitelné nebo dokonce běžné. To může nastat, když je firemní kultura agresivní, orientovaná na výsledky za každou cenu anebo toleruje či omlouvá nedodržování pravidel nebo etických norem.

Chápu. Odůvodnění může též vyplývat z psychologie. Například u zpronevěr majetku si podvádějící osoba může krádež vnitřně ospravedlnit jako reakci na špatné zacházení ze strany vedení.

Ano. Proto chování svědčící o nespokojenosti nebo změny životního stylu jsou též faktorem naznačujícím možnou zpronevěru majetku.

Takže když mám vyhodnocovat riziko podvodu, měl bych vyhodnocovat konkrétní faktory zahrnující všechny tři oblasti: motivaci, příležitost a odůvodnění. Měl bych tedy zdokumentovat jejich přítomnost, či naopak absenci a podle toho určovat nejen výši rizika, ale též stanovit, jakým konkrétním způsobem by vedení mohlo podvod realizovat a naplánovat vhodné procedury.