Účast na fyzické inventuře dále zahrnuje sledování dodržování pokynů vedení a provádění postupů pro zaznamenávání a kontrolování výsledků fyzické inventury. Rozumíš tomu, co tyto postupy zahrnují a proč je provádíme?

Tak tomu tedy nerozumím. Proč by nás měly zajímat nějaké inventurní postupy a pokyny vedení, když se ujistíme, že zásoby existují a jsou v dobrém technickém stavu?

Tak přemýšlej! Jak se obvykle při inventuře ujišťujeme o existenci zásob? Copak přepočítáváme veškeré zásoby?

Aha, už chápu. Inventura je proces, během kterého se klient ujišťuje, že veškeré zásoby, které eviduje v účetnictví, fyzicky existují. Ale my jako auditoři provádíme kontrolní přepočty na vzorcích vybraných položek. Pokud by tedy společnost měla nedostatečně nastavené postupy inventury, bylo by vyšší riziko chyby, a tedy i náš vzorek by musel být větší.

Přesně tak. A na co se tedy v rámci zhodnocení procesu zaměřujeme?

Na uplatňování vhodných postupů a kontrol. Například postupů pro počítání a přepočítávání tak, aby byly veškeré zásoby přepočteny a zaznamenány do inventurních soupisů právě jednou.

Dobře, co dále?

Pokud v průběhu inventury probíhají pohyby zásob, protože například klient nezastavil během inventury nákupy a prodeje zásob, tyto pohyby je třeba zaznamenat a reflektovat v registru zásob ke konci inventury.

Správně, Mojmíre. A je toho ještě více. Inventurní pokyny a postupy by měly obsahovat a my bychom měli zhodnotit identifikaci stupně rozpracovanosti nedokončené výroby, pomaluobrátkových, zastaralých nebo poškozených položek a zásob patřících třetí straně, například zásob převzatých do konsignačních skladů.

A co když zásoby jednoduše spočítat nejdou? Jak lze ověřit jejich množství?

I to se stává. Představ si haldu uhlí. Jeho množství se stanovuje odhadem. A klient by měl mít zdokumentované postupy, jakým způsobem tento odhad provést. Tento odhad je potřeba v rámci auditních postupů ověřit.