Pro test účetních zápisů musíme definovat období, za jaké budeme podezřelé účetní zápisy zkoumat. Co navrhuješ, Hugo?

ISA 240 vyžaduje, abychom vybrali účetní zápisy a další úpravy provedené na konci účetního období. Přemýšlím ale, jestli je to dostatečné.

To je správná úvaha. Zápisy z konce roku testovat musíme, protože tam je riziko podvodů z titulu obcházení kontrol vedením největší. Ale ISA ještě požaduje, abychom zvážili a zdokumentovali, jaké je riziko podvodů ve zbytku roku a případně období rozšířili.

Chápu, že riziko formou nesprávných zápisů existuje především ke konci roku. Například za účelem splnění bankovních kovenantů. Proč by ale mělo existovat během zbytku roku?

Třeba proto, že společnost připravuje i pololetní nebo čtvrtletní účetní výkazy, ať již pro akcionáře nebo pro financující banky, jak zmiňuješ. Pak by mohli mít motivaci upravovat i tyto průběžné výsledky.

Pokud bychom tedy vyhodnotili, že významné riziko podvodných účetních zápisů existuje především na konci účetního období, řekněme v prosinci, a v takzvaném třináctém období používaném pro koncoroční zápisy, pak nám jako podklad pro testování stačí získat od klienta hlavní knihu (tj. soupis všech účetních zápisů) za konec účetního období. Mám pravdu?

Tak jednoduché to není. Je třeba ověřit, že podklad pro testování je kompletní. Z toto důvodu může být vhodnější pracovat s hlavní knihou za celý rok a odsouhlasit si ji na auditovanou předvahu. Tím se ujistíme o úplnosti hlavní knihy použité pro následnou identifikaci potenciálně podezřelých účetních zápisů.